Únor 2010


Demetri , Heidi, Gianna and Felix

27. února 2010 v 18:02 | Alice |  Volturiovi
Demetri
Celé jméno: Demetri Volturi
Stav: Upír
Barva vlasů: Černá
Barva očí: Upíří karmínově červená
Povolání: Člen gardy Volturiů
Fyzický popis: Olivová pleť, která vypadá podivně v kombinaci s jejich křídovou bledostí.


Heidi

Celé jméno: Heidi Volturi
Stav: Upír
Původně pochází z: Voltera, Itálie
Barva vlasů: Mahagonová
Barva očí: Fialová
Povolání: Lovec u Volturiových
Fyzický popis: Nádherná a sošná s dlouhými, lesklými mahagonovými vlasy. Její oči vypadají jako kdyby nosila modré kontaktní čočky na rudých očích.


Gianna

Celé jméno: Gianna Volturi
Stav: Člověk
Barva očí: Zelená
Výška: Vysoká
Fyzický popis: Velmi hezká s tmavou pletí
Povolání: "Recepční" u Volturiových
Osobní historie: Gianna pracuje pro Volturi, ví přesně co dělají a doufá, že se jednoho dne k nim přidá a stane se upírem

Felix

Celé jméno : Felix Volturi
Stav: Upír
Barva vlasů: Černá
Barva očí: Upíří karmínově červená
Povolání: Člen gardy Volturiů
Fyzický popis:Olivová pleť, která vypadá podivně v kombinaci s jejich křídovou bledostí. Vlasy má ostříhané nakrátko
Felix1.jpg Felix Volturi image by bellaswancullen2008

Marcus

27. února 2010 v 17:55 | Alice |  Volturiovi
Celé jméno: Marcus Volturi
Stav: Upír
Datum narození: 1000 před Kristem
Původně pochází z: Itálie
Barva vlasů: Černá
Barva očí: Upíří karmínově červená
Fyzický popis: Marcus má velmi bledou pokožku, která je skoro průsvitná. Je podobná cibulové slupce. Jeho vlasy jsou velmi dlouhé a černé jako uhel. Když se pohybuje, vypadá to, jako kdyby se vznášel.
Výjimečné nadání: Může vidět vztahy
Rodinní příslušníci: Vůdce Volturiových společně s Caiem a Arem.
Osobní historie: Jeden ze tří upírů z Itálie, kteří žili, jak to Edward popsal, velmi vzdělaný a civilizovaný život. Carlisle na ně narazil, když sám pátral po pravdě ohledně jeho přirozenosti. Ti italští upíři se snažili Carlislea odnaučit "jeho averzi k přirozenému zdroji potravy," ale neuspěli. Jejich podoba byla namalována v několika Solimenových malbách.
Marcus ztratil svou družku v bitvě. Tahle ztráta ho v průběhu století proměnila do apatické živé mrtvoly, jakou je dnes.
Když se Marcus poprvé setkal s Bellou a Edwardem, byl překvapen intenzitou jejich vztahu. Mentálně se podělil o tuto informaci s Arem a nikdy nepronesl jediné slovo.

Jane

27. února 2010 v 17:54 | Alice |  Volturiovi
Stav: Upír

Původně pochází z: Voltera, Itálie

Barva vlasů: Tmavě hnědá
Barva očí: Upíří karmínově červená
Výška: Dosti malá
Fyzická popis: Velmi drobná se splihlými, světle hnědými vlasy střiženými nakrátko. Spíše štíhlé a oboupohlavní s obličejem příliš krásným na chlapce. Má velké oči, plné rty a hlas jako dítě.
Výjimečná nadání: umí způsobit bolest myšlenkami
Rodinní příslušníci: Dvojče - bratr Alek
Osobní historie: Volturiiové měli zálusk na Jane a Aleka, ale čekali dokud nebudou starší, aby je přeměnili. Když je vyděšení lidé chtěli upálit na hranici, Aro byl přinucen přeměnit je, přestože byli pořád ještě mladí.

Aro

27. února 2010 v 17:52 | Alice |  Volturiovi
Celé jméno: Aro Volturi
Stav: Upír
Datum narození: 1000 před Kristem
Původně pochází z: Itálie
Barva vlasů: Černá
Barva očí: Upíří karmínově červená ale zamlžená a mléčná
Fyzický popis: Aro má velmi bledou pokožku, která je skoro průsvitná. Je podobná cibulové slupce. Jeho vlasy jsou velmi dlouhé a černé jako uhel. Když se pohybuje, vypadá to, jako kdyby se vznášel.
Výjimečné nadání: Může ve tvé mysli přečíst tvou minulost, ale potřebuje se nejdřív té osoby dotknout.
Povolání: Aro uchovává pro Volturiovi dějiny.
Rodinní příslušníci: Vůdce Volturiů společně s Marcem a Caiem.
Osobní historie: Jeden ze tří upírů z Itálie, kteří žili, jak to Edward popsal, velmi vzdělaný a civilizovaný život. Carlisle na ně narazil, když sám pátral po pravdě ohledně jeho přirozenosti. Ti italští upíři se snažili Carlislea odnaučit "jeho averzi k přirozenému zdroji potravy," ale neuspěli. Jejich podoba byla namalována v několika Solimenových malbách.
On je jeden z vůdců Volturiových a je výjimečně nadaný. Jeho schopnost číst myšlenky je mnohem dokonalejší, protože může slyšet každou myšlenku, kterou jsi kdy měl. Ale potřebuje se tě dotknout, aby slyšel tyto myšlenky. Nemůže je slyšet ze vzdálenosti.
Je známo, že Aro vyvraždil celou vesnici, když se snažili upálit Jane a Aleka na hranici za čarodějnictví. Chtěl, aby byli starší, než budou přeměněni. Vesničané ho přinutili jednat dříve, než chtěl.
Aro odmítl pomoct Edwardovi se zabít, když poprvé žádal o pomoc. Aro se vždy zajímal o Edwardovo nadání a snažil se ho přemluvit, aby se přidal k Volturiovým namísto spáchání sebevraždy. Dovolil Edwardovi vzít Bellu zpátky do Forks s příslibem, že bude záhy přeměněna.
Aro jedná jako mluvčí za zbytek Volturiových.

Jasper - životopis

27. února 2010 v 17:44 | Alice |  Jackson Rathbone/Jasper Hale
Celé jméno: Jasper Whitlock Hale
Stav: upír
Datum narození: 1843
Datum přeměny: 1863
Věk: je mu 20
Původně pochází z: Texasu
Barva vlasů: medová blond
Barva očí: zlatá/černá
Výška: 190,5 cm
Fyzická popis: svalnatý, ale štíhlý
Charakteristický rys: Schopný manipulovat emocemi lidmi okolo sebe
Co dělá: V současné době studuje ve Forks
Rodina: manželka Alice, sourozenci: Rosalie Hale (jsou si s Rosalií velice podobní-lidé myslí že jsou dvojčata), Emmett a Edward Cullenovi
Přezdívky: Jazz
Kdo ho přeměnil: Maria
Zájmy: Zaujatý studentským úsilím
Osobní historie: Jasper sloužil jako major v armádě v průběhu Občanské války("sever proti jihu"). Upírská "rodina" (tři upírky), která ho přeměnila v roce 1863 byla velmi odlišná od Cullenů v jejich dietních návycích - oni se krmili lidmi. Jasper byl deprimovaný nad svým způsobem života a hledal něco lepšího. Jeho hledání ho v roce 1948 zavedlo k Alici, následovně roku 1950 ke Carlieslemu.
Jasper zakusil ty nejtěžší časy s životním stylem, který ustanovila rodina Cullenů. Vyhýbal se kontaktům s lidmi, protože ho lákalo víc než ostatní napít se z nich. Chodit do školy je těžký oříšek, ale on to dělá pro Alici.
Udělá cokoli pro Alici, protože ona je celý jeho život. I když se chová k ostatním členům rodiny s respektem, není s nimi úzce spjat způsobem, jakým je k Alici.
Jasper používá příjmení Hale, protože on a Rosalie vypadají natolik podobně, že se lidé domnívají, že jsou to dvojčata. Upíří mají sklony jít ruku v ruce s čímkoli, v co lidé chtějí uvěřit. Rosalie trvá na používání Hale jako příjmení, a proto ho také Jasper přijal za své.
Jeho láska: Alice Cullen

Cam Gigandet - životopis

27. února 2010 v 17:43 | Alice |  Cam Gigandet/James

Obrazek

Povolání: herec
Věk: 25
Datum narození: 16. 8. 1982
Místo narození: Tacoma, Washington, USA
Znamení: Lev

Životopis

Tento americký herec se narodil 16. srpna roku 1982 v americkém Washingtonu. Proslavil se hlavně díky roli Kevina Volchoka ze seriálu The O.C.. Cam Gigandet dále hrál v seriálu The Young, The Restless, Jack a Bobby, filmu Mistaken a nově ve filmu Never Back Down kde hraje boxera a soupeří tam o dívky s jiným začínajícím boxerem (tento film má v Americe premiéru 14.3.2008 a do Evropy přijde jestli bude mít úspěch v americe).Takže zatím můžeme jen doufat a věřit. Cam Gigander miluje sport. A to hlavně basketball, fotbal a karate. Rád také kouká na dobré filmy.

Kristen - životopis

27. února 2010 v 17:38 | Alice |  Kristen Stewart/Bella Swan
Obrazek
Povolání: herečka
Věk: 18
Datum narození: 9. 4. 1990
Místo narození: Colorado, USA
Znamení: Beran

Životopis

Kristen Stewart se poprvé představila širšímu publiku ve filmu Úkryt, v němž si zahrála s Jodie Foster. V roce 2006 natáčí horor bratří Pangových The Messengers, kde se objeví v titulní roli a zahraje si s Meg Ryan a Adamem Brody v romantickém komediálním dramatu scénáristy a režiséra Jonathana Kasdena In the Land of Women.

Roku 2004 ztvárnila jednu z rolí televizního filmu Speak z produkce Showtime, který si při své premiéře na filmovém festivalu Sundance v roce 2004 získal
velkou přízeň filmové kritiky. Následující rok se objevila v dramatu Fierce People režiséra Griffina Dunnea, (který měl premiéru na letošním festivalu Tribeca) a ve filmu Zathura: Vesmírné dobrodružství (režie Jon Favreau), kde si zahrála starší sestru šestiletého Dannyho (Jonah Bobo) a desetiletého Waltera (Josh Hutcherson). Film vypráví o tom, jak Danny, zamčený v temném a strašidelném sklepě, objeví starou deskovou hru Zathura. Když se mu nedaří přimět bratra Waltera, aby si ji zahrál s ním, začne hrát sám. Už od prvního tahu je však jasné, že Zathura není jen tak obyčejná hra...

Mezi její další filmy patří Chyťte tu holku, Undertow, Cold Creek Manor a Životní jistoty.

Od 12.12.2008 ji budeme moci vidět ve filmu Twilight (Stmívání) kde si zahraje jednu z hlavních rolí - postavu Isabelly Swanové, která se vášnivě zamiluje do upíra Edwarda Cullena (Robert Pattinson).

Robert Pattinson - životopis

27. února 2010 v 17:37 | Alice |  Robert Pattinson/Edward Cullen
Povolání: Herec
Věk: 22
Datum narození: 13. 5. 1986
Místo narození: London, England, UK
Znamení: Býk

Životopis

Robert Pattison se narodil v Londýně 13.5.1986, začal s herectvím ve svých teenagerských letech v Barnes Theater Company v Londýně. Zahrál si ve hře Macbeth v Old Sorting Office Arts Centre a zkoušel také modeling. V roce 2004 dostal malou roli v německé produkci filmu The Ring of the Nibelungs a objevil se ve filmu Jarmark marnosti (Vanity Fair) s herečkou Reese Witherspoon. Hrál také ve filmu The Woman Before in May (2005), ale těsně před premiérou byl nahrazen Tomem Rileyem.

A konečně - v roce 2005 byl
vybrán do role mladého čaroděje Cedrika Diggoriho ve filmu Harry Potter a Ohnivý pohár. Cedrik je student Mrzimoru v Bradavicích a Harryho rival. Bojují nejenom o pohár v soutěži tří kouzelnických škol, ale i o srdce Cho Changové.

Times Online ho nazval jako British Star of Tomorrow (Britská herecká naděje, Britská hvězda zítřka), také se říká, že je nástupcem Judeho Lawa. Robertův vzor je ale Jack Nicholson.Robert rád sportuje, má rád snowboarding, fotbal a lyžování. Kromě toho hraje na kytaru a klávesy.

Na konci roku 2008 (21.11) ho můžeme vidět v novém filmu Twilight (Stmívání), kde si zahraje jednu z hlavních rolí - postavu upíra Edwarda Cullena spolu s Kristen Stewart.
Obrazek

Emmett - životopis

27. února 2010 v 17:34 | Alice |  Kellan Lutz/Emmet Cullen

Obrazek

Celé jméno: Emmett McCarty Cullen
Stav: upír
Datum narození: 1915
Datum přeměny na upíra: 1935 - dva roky po Rosalii - bylo mu 20.
Původně pochází z: Tennessee
Barva vlasů: Tmavá
Barva očí: upírská zlatá/černá
Výška: 195,5 cm
Fyzická popis: Velký, svalnatý, hmotnosti jako vzpěrač, kudrnaté vlasy
Výjimečné nadání: Síla
Povolání: V současné době zapsaný na Střední škole ve Forks
Rodinní příslušníci: Oženěn za Rosalii
Příčina přeměny: Carlisle Cullen
Záliby: soutěžení jakéhokoli druhu
Auto: červený džíp Wrangler
Osobní historie: V roce 1935 Emmett byl na lovu v horách Tennessee, když byl napaden medvědem. Byl velmi blízko smrti, ale Rosalieho našla a odnesla ho ke Carlisleovi, aby ho zachránila. Emmett popisuje tu událost jako zachránění andělem, který ho potom odnesl k Bohu. Jakmile se bolest vytratila, Rosalie a Carlisle mu vysvětlili situaci, a k jejich překvapení, celá upírská záležitost ho nezneklidnila. Jeho vlastními slovy:" Ale pokud Carlisle a Rosalie, můj anděl, byli upíři, jak hrozné by to mohlo být?" Zpočátku měl problémy s pravidly a při několika příležitostech ochutnal lidskou krev.
Oženil se s Rosalie, a oženil se s ní několikrát pro efekt. Emmett udělá cokoliv, aby učinil Rosalii šťastnou, a jelikož Rosalie má ráda šťastnou pozornost a chystá se předvádět, mají svatbu za každé uplynutí několika let. Častokrát on a Rosalie žijí odděleně od ostatních jako novomanželský pár.

Esmé - životopis

27. února 2010 v 17:32 | Alice |  Elizabeth Reaser/Esme Cullen
Obrazek

Celé jméno: Esme Anne Platt Evenson Cullen
Stav: Upír
Datum narození: v roce 1985
Datum přeměny: roku 1921
Věk: je jí 26
Původně pochází z: Columbus, Ohio
Barva vlasů: karamelová
Barva očí: zlatá/černá
Výška: 167,5 cm
Fyzická popis: srdcovitý obličej, drobná, štíhlá ale zaoblená
Charakteristické rysy: Schopnost vášnivě milovat, skvělá matka
Povolání: Restaurování starožitností, starání se o rodinu
Rodinní příslušníci: manžel Carlisle, děti Rosalie a Jasper Haleovi, Alice, Emmett a Edward Cullenovi
Koníčky: architektura a restaurování, starání se o rodinu
Kdo jí přeměnil: Carlisle Cullen
Osobní historie: V roce 1911, si Esme zlomila nohu, spadla ze stromu, na který vyšplhala. Její rodina žila na farmě na předměstí Columbusu. Místní doktor byl pryč, a už bylo po setmění, když ji přivezli do nemocnice. Ošetřoval ji Dr. Cullen. Byl to jeho poslední měsíc ve městě. Ona se nikdy nezotavila s tohoto zážitku.
Esme byla poslední, která se ještě neprovdala. Uvažovala o tom, že se přestěhuje na západ, aby se stala učitelkou, ale její otec si nemyslel, že je vhodné pro dámu, aby žila sama v divočině. Syn rodinného přítele, muž s dobrými vyhlídkami, si ji chtěl vzít, a její otec ji nutil, aby to přijala. Byla lhostejná k Charlesovi Evensovi, ale nepostavila se proti němu. Provdala se za něj roku 1917 ve věku 22 let, a rychle zjistila, že to bylo špatné rozhodnutí. Charlesova veřejná tvář byla velmi odlišná od jeho domácí; týral ji. Její rodiče ji poradili, aby byla dobrou manželkou a mlčela. Když byl povolán do boje první světové války, byla to pro ni obrovská úleva. Když se v roce 1919 vrátil, bylo to úděsné.
Krátce po jeho návratu, Esme zjistila, že je těhotná. Těhotenství bylo Esmin katalyzátor k útěku. Nemohla dopustit, aby dítě přivedla na svět do tohoto domova. V roce 1920 utekla, aby žila se svou druhou sestřenicí v Milwaukee, pak se přestěhovala dál na sever, když informace o místu pobytu pronikla k jejím rodičům. Snadno zapadla, předstírala, že je jednou z mnoha válečným vdov. Učila ve škole v nepočetné komunitě u Ashlandu. Když její děťátko roku 1921 zemřelo následkem plicní infekce, jen pár dní potom, co se narodilo, ona skoro nic neopustila. Neměla ani tušení, že Carlisle pracoval v malé nemocnici v Ashlandu, když skončila z útesu v okolí města. Carlisle si ji pamatoval, ovšem, jako šťastnou dívku, kterou byla v šestnácti. Nechtěl, aby zemřela a tak ji zachránil.
Když otevřela oči, po vší bolesti, a spatřila obličej, který během desetiletí nikdy nezapomenula, utišila se. Ani nebyla rozrušená, když zjistila, že se stala upírem, ale nevypořádala se s tím tak snadno jako Emmett. Přesto byla šťastná, že je s mužem-upírem svých snů. Ona vždy cítila mateřskou bolest, a protože byla fyzicky nejstarší z Cullenů, zapadla do mateřské role.
Její láska: Carlisle Cullen

Existovala někdy Esme Cullenová?!!

27. února 2010 v 17:32 | Alice |  Elizabeth Reaser/Esme Cullen
Asi všichni kdo četli knihy od Stephenie Meyerová (Stmívání a Nový měsíc), si vzpomínají na upírku Esme Cullenovou, manželku doktora Carlisleho Culena. Je to možná až příliš zvláštní, ale zda-li pak autorka této upírské trilogie věděla že možná její vymyšlená knižní postava Esme, skutečně existivala? Už v roce 1633. Totiž v anglickém městě Windsdor (kousek od Londýna) žila dívka jménem Esme Cullen! Mnoho se toho o ní neví, protože zemřela ve svých třiatřiceti letech, když zrovna byla v Londýně, kde tehdy došlo k ničivému požáru, ona při něm zahynula avšak její tělo se nikdy nenašlo, je možné že shořelo na popel. Ale někteří si myslí že požáru přeci jen unikla. Je to záhada, kterou se už asi nepodaří vyřešit, teď je ale otázkou jestli se Stephenie nechala touto dívkou inspirovat a znovu ji oživila ve svých knihách, a nebo jestli si její jméno jen vymyslela.

Carlisle - životopis

27. února 2010 v 17:30 | Alice |  Peter Facinelli/Carlisle Cullen
Celé jméno: Carlisle Cullen
Stav: Upír
Datum narození: čtyřicátá léta sedmnáctého století
Datum přeměny na upíra: po roce 1663 - bylo mu 23
Původně pochází z: Londýn, Anglie
Barva vlasů: Blond
Barva očí: upírská zlatá/černá
Výška: 188 cm
Fyzická popis: Velmi pohledný, jako filmová hvězda
Povolání: doktor medicíny
Rodinní příslušníci: Oženěn za Esme. Považuje Edwarda, Rose, Emmetta, Alici a Jaspera jako své "děti."
Přezdívky: Stregoni Benefici
Příčina přeměny: bezejmenná
Koníčky: medicína - může lehce odolat lákadlu lidské krve
Auto: černý Mercedes S55 AMG
Osobní historie: Syn anglikánského pastora, Carlisle byl vychován za časů náboženského pronásledování. Jeho otec vedl hony na čarodějnice, vlkodlaky a upíry všechno jménem vymícení zla na světě. Když jeho otec zestárl, Carlisle byl pověřen vedením pronásledovacími raziemi. Carlisle nebyl tak nadšený zabíjením jako byl jeho otec, ale on byl dostatečně chytrý, aby odhalil skupinu skutečných upírů, kteří žili v městských kanálech. Nachystal past na upíry a jednoho vyslídil. Carlisle si myslí, že ten upír měl příliš velký hlad, aby utekl, vědomě se rozhodl zaútočit. Upír se vrhl na Carlislea a nechal ho krvácejícího na ulici, poté zabil dva muže a třetího si odtáhl s sebou.
Věděl, jak bude reagovat jeho otec, Carlisle se doplazil do sklepa a na tři dny přeměny se zahrabal do hnijících brambor. Když se vynořil, byl upírem. Zezačátku se snažil sebe zničit, skákal z velkých výšek nebo se snažil utopit v oceánu. Nějak byl tak zhnusený tím, čím se stal, že odolal tomu, aby se nekrmil lidmi. Dokonce se snažil zabít se vyhladověním. Nakonec žízeň byla příliš silná a on zaútočil na stádo jelenů. Uvědomil si, že může udržet život žitím z krve zvířat a byl mnohem lidštější, než kdyby vzal život člověku. V průběhu dvou století rozvinul více méně odolnost vůči lidské krvi a mohl se stát doktorem.
Carlisle studoval v Itálii, když se setkal se skupinou upírů jmenujících se Volturiovi, kteří vypadali civilizovanější a vzdělanější, než tamti, které dobře znal z Anglie. Aro, Marcus aCais byly tři upíři, kteří inspirovali některá díla Solimena. Třebaže byli kultivovaní, neustávali ve snažení se přesvědčit Carlislea, aby pil z lidí. Přirozeně, on odmítl..
V roce 1911 pracoval v Columbusu, Ohiu, kde ošetřoval šťastnou a krásnou mladou dívku jménem Esme Plattová kvůli zlomené noze. Krátce nato, se přesunul do Chicaga. Strávil v Chicagu několik let a blížil se ke konci svého vymezeného času. (Podívej, způsobem jakým žil, může obvykle zůstat na jednom místě, dokud si lidé myslí, že je mu kolem 35 let, potom musí odejít). Ve městě propuknula chřipková epidemie a Carlisle našel sám sebe v ošetřování Edwarda, který právě ztratil oba své rodiče a byl na pokraji smrti. Byla to Edwardova matka, kdo požádal Dr. Cullena, aby Edwarda zachránil. Vypadala, že "ví", že by ho Carlisle mohl zvláštním způsobem zachránit a poprosila ho, aby to udělal. Carlisle jednal podle pocitu osamělosti a přeměnil Edwarda.
Ta dvojice se přestěhovala do severního Wisconsinu kde, v roce 1921, znovu ošetřoval Esme. Tentokrát její zranění pocházelo z neúspěšného pokusu o sebevraždu. Pamatoval si ji už zdřívějška a cítil zármutek nad obratem, jaký vzal její život, a tak Carlisle přeměnil Esme, aby ji zachránil. Ty dva se do sebe zamilovali a uzavřeli zákonný sňatek. (znovu, jen jedenkrát) Carlisle potom našel a přeměnil Rosalii se záměrem, aby se stala družkou pro Edwarda, ale to se nestalo. Carlisle pak přeměnil Emmetta, poté co ho Rosalie našla pokousaného od medvěda. Ačkoli nepřeměnila Alici a Jaspera, přijal je jako součást rodiny, když k němu přišli.
Okolo roku 1936 se Carlisle se svou rodinou přestěhoval do Forks, kde narazili na Quileutské indiáni, kteří měli schopnost přeměnit se ve vlkodlaky. Dohoda ujednala, že vlci nechají Cullenovi na pokoji po tak dlouho, dokud nekousnou žádného člověka a nebudou se zdržovat na Quileutské půdě. Cullenovi žili ve Forks po několik let, než se přestěhovali na jiná místa.
Rodina se vrátila do Forks ve Washingtonu po pobytu v Aljašce. Na začátku Stmívání tam žili dva roky.

Obrazek

Rosalie - životopis

27. února 2010 v 17:28 | Alice |  Nikki Reed/Rosalie Hale
Celé jméno: Rosalie Lillian Hale
Stav: upír
Datum narození: v roce 1915
Datum přeměny: roku 1933
Věk: je jí 18
Původně pochází z: Rochestr, New York
Barva vlasů: zlatá
Barva očí: zlatá/černá
Výška: 175 cm
Fyzická popis: připomíná sochu, vypadá jako anděl, vlnité zlaté vlasy do půli zad. (Emmett o Rosalii- "když jsem jí poprvé uviděl, myslel jsem že je to anděl)
Charakteristický rys: houževnatost
Co dělá: v současné době studuje ve Forks
Rodina: manžel Emmett, sourozenci Alice a Edward Cullenovi, Jasper (Jasper a Rosalie mají příjmení Hale přestože je Jasper manžel Alice, Jasper a Rosalie vypadají jako dvojčata, proto si Jasper po přeměně vzal příjmení Rosalie-Hale)
Přezdívka: Rose
Kdo jí přeměnil:Carlisle Culen, chtěl aby se Rosalie stala Edwardovou manželkou, ale Rose ani Edward k sobě nenašli cestu, Rosalie se zamilovala do Emmett a rozhodla se ho zachránit před smrtí, přinesla ho zraněného Carlislemu a ten jí pro ni přeměnil
Zájmy: mechanické - vrtání se v autech
Auto: červený kabriolet BMW M3
Osobní historie: Bude to prozkoumané v Zatmění - Rosalie se dostala do rodiny Cullenů jako družka pro Edwarda v roce 1933. Avšak ti dva nikdy na sebe navzájem nereagovali jako na něco jiného než jako bratr a sestra. V roce 1935 Rosalie objevila Emmetta napadeného medvědem a odnesla ho k Carlisleovi, aby ho zachránila. Veřejně se několikrát provdala za Emmetta, když se chystá předvádět a aby se byla zahrnuta pozorností. Rosaliina skutečná definice jejích znaků je její krása. Skoro jako Emmettova síla - oni jsou oba více tělesnější než intelektuální, což z nich dělá perfektní protějšky.
Byla to Rosalie, kdo řekl Edwardovi, že je Bella mrtvá a tím u něj spustila misi se zabít. Později se omluvila. Je také jediná z Cullenů, kdo nehlasoval pro laskavost, aby se Bella stala upírem a tvrdí, že to není volba, kterou dělá pro sebe. Rosalie také jako jediná se nikdy nesmířila s tím co se z ní stalo, v době kdy musela zemřít byla absolutně šťastná a proto nechce aby se Bella také změnila.
Obrazek

Bella - životopis

27. února 2010 v 17:25 | Alice |  Kristen Stewart/Bella Swan
:::::::::::::: Isabella Swan ::::::::::::
přezdívka: Bella, Bells
datum narození: 13. září 1987
místo narození: městečko Forks
barva vlasů: hnědá
barva očí: hnědá
výška: 162, 5 cm
váha: asi 52 kg
její stav: člověk
její popis: Bella má velmi světlou pleť, dlouhé, rovné, tmavě hnědé vlasy a čokoládově hnědé oči. Její obličej má srdcovitý tvar, široké čelo, velké, hluboko posazené oči, vystouplé lícní kosti, tenký nos a úzkou čelist se špičatou bradou. Její rty jsou poněkud neúměrně velké, trochu příliš plné k její bradě. Její hnědé obočí je tmavší než její vlasy a rovnější, než že jsou klenutá. Je štíhlá, ale vůbec ne svalnatá. Má krátké a široké nehty na rukou, protože má nervní zlozvyk kousat si je.
Charakteristické rysy: Nesmírně náchylná k nehodám, je doslova "magnet" na nebezpečí
Co dělá: V současné době studuje na Střední škole ve Forks, práce na částečný úvazek v Newtonově prodejně sportovních potřeb.
Rodina: matka - Reneé Dwyerová, otec - Charlie Swan
Auto: Červený náklaďáček 1953 Chevy Pickup, spravený motocykl červené barvy
Osobní historie: Bella se narodila ve Forks, ale její matka a otec se rozvedli, když jí bylo šest měsíců. Většinu svého dětství strávila v Kalifornii a později ve Phoenixu v Arizoně, kde nebyla velmi oblíbená a nikdy neměla pocit, že zapadla. Je příšerně nemotorná a pro své vlastní dobro se pokouší vyhýbat sportu a tanci.
Když se její matka znovu vdala, Bella se rozhodla vrátit zpět do Forks, aby žila se svým otcem. Bella se cítila trochu provinile, že její matka kvůli ní nemůže trávit tolik času cestováním se svým novým manželem, a tak dobrovolně, ale ne nadšeně, přestěhovala k tátovi. Ten ji koupil náklaďáček od Billyho Blacka a snažil se, aby se ve svém novém domově cítila příjemně.
Ve škole byla Bella přijata s velkým zájmem a hned se spřátelila s několika lidmi. Poprvé spatřila Edwarda a jeho rodinu při přestávce na oběd a bylo ji řečeno, že se obvykle straní společnosti. Na hodině biologie byla Bella přinucena posadit se vedle Edwarda, protože to bylo jediné neobsazené sedadlo ve třídě. Reagoval na ni podivně, způsobil tím, že si myslela, že ji nenávidí. Nebyli to ani dva týdny poté, když se Edward vrátil do školy a Bella se s ním mohla pořádně seznámit.
Po nějakém čase, Bella odhalí Edwardovo tajemství a přijme jej jako upíra. Několikrát ji zachrání život a to způsobí, že se jeho posláním stane udržovat ji mimo nebezpečí. Dvojice se do sebe zamiluje, přestože je všechno proti nim. Bella se stává obětí Jamese a je zachráněna, když se Edward napije její krve a zabrání jedu rozšířit se po těle.
Na své osmnácté narozeniny se Bella řízne o papír a je vystavena obrovskému nebezpečí u Cullenů doma. Kvůli tomu se jí Edward rozhodne opustit. Bella přežívá v téměř strnulém stavu týdny potom a jen tak tak zvládne chodit do školy a do práce. Rozhodne se riskovat, aby "uslyšela" Edwardův hlas a získá pomoc - Jacoba Blacka v přestavování motocyklu. Z těch dvou se stanou velmi dobří přátelé, dříve než se Jacob přidá do "kultu". Bella se dozví, že Jacob a ostatní náctiletí Quileutští kluci jsou vlkodlaci.
Když se Alice vrátí do Forks, poví Belle, že si Edward myslí, že je mrtvá a má v úmyslu se zabít. Ty dvě podnikají cestu do Itálie, kde Edwarda zastaví a jsou zadrženi Voltoriovými (něco jako upírská královská rodina). Vrátí se do Forks se slibem, že se z Belly stane upír. Doma, Edward souhlasí se přeměnou Belly, pokud se za něj nejdříve provdá.
Její láska: Edward Cullen
Obrazek


A po svatbě.
Obrazek


Edward - životopis

27. února 2010 v 17:18 | Alice |  Robert Pattinson/Edward Cullen
:::::::::::: Edward Cullen :::::::::::::::


Celé jméno: Edward Anthony Masen Cullen
Jeho stav: upír
Datum narození: 20. června, 1901
Věk: "zemřel" když mu bylo 17 let
Datum přeměny na upíra: rok 1918
Původně pochází z: Chicaga, Illinois
Barva vlasů: bronzová
Barva očí: původně zelená, teď zlatá/černá
Výška: 188 cm
Jeho popis: vysoký a hubený. Chlapecký vzhled. Rozcuchané vlasy.
Výjimečné nadání: čtenář myšlenek
Co dělá: stejně jako jeho nevlastní sourozenci studuje na Střední škole ve Forks
Rodina: původně syn Edwarda a Elizabeth Masenových - adoptivní syn Carlislea a Esme Cullenových
Sourozenci: Alice, Emmett,Rosalie a Jasper Cullenovi
Kdo ho přeměnil: Carlisle Cullen
Koníčky: sbírání aut, hra na klavír.
Auto: stříbrné Volvo S60R, stříbrný Aston Martin V12
Osobní historie: Edwardův lidský život v Chicagu byl velmi šťastný a klidný. Jeho rodiče byli přiměřeně bohatí, protože jeho otec byl úspěšný právník. Největším trápením v matčině životě byla skutečnost, že zuřila Světová válka a Edward byl pouze rok vzdálen od odvodu, který byl v srpnu 1918 snížen na věk 18 let.
Během září téhož roku udeřila chřipková epidemie, vyžádala si život obou Edwardových rodičů a málem také vzala jeho vlastní. Jeho ošetřujícím lékařem byl Carlisle Cullen, který ho zachránil tak, že jej přeměnil v upíra. Byla to Edwardova matka, kdo požádal Dr. Cullena, aby Edwarda zachránil. Vypadala jako že "ví", že Carlisle by ho zvláštním způsobem mohl zachránit a poprosila ho, aby to udělal.
Od té doby, Edward vystupoval jako Carlisleův adoptivní syn, než se jeho rodina rozrostla do své současné velikosti. Dvakrát studoval na lékařské fakultě, ale nevykonával ji v praxi. Miluje, rychlou jízdu autem, a jako koníčka má sbírání aut.
Od roku 1927 až do roku 1931 měl Edward záchvat rebélie a na několik let sám od sebe opustil Carlislea a Esme Cullenovi. Usoudil, že může vysávat lidi, pokud byli skutečně ztělesněním zla. Využíval svou zvláštní schopnost, aby se vyvaroval nevinnému. Po nějakém čase už nedokázal "uniknout dluhu takového množství ukradnutých lidských životů, nehledě na to, jak omluvitelných" a proto se vrátil ke Carlisleovi a Esme, kteří ho zpátky přivítali s otevřenou náručí.
Okolo roku 1936 se Edward se svou rodinou přestěhoval do Forks, kde narazili na Quileutské indiány, kteří měli schopnost se přeměnit ve vlkodlaky. Dohoda ujednala, že vlci nechají Cullenovi na pokoji po tak dlouho, dokud nekousnou žádného člověka a nebudou se zdržovat na Quileutské půdě. Cullenovi žili ve Forks po několik let, než se přestěhovali na jiná místa.
V roce 2003 se Cullenovi vrátili do Forks. Potom v roce 2005 Edward potkal Isabellu Swanovou. Její krev pro něj "zpívala" a on se do ní šíleně zamiloval. Brzy přišla na jeho tajemství a přijala jej jako upíra. Navzdory nesčetným překážkám se do sebe zamilovali. Když se Bella stala obětí upíra-stopaře jménem James, Edward byl donucen napít se její krve, aby zastavil jed šířící se po jejím těle.
Edward zůstal s Bellou do její katastrofální oslavy osmnáctin, kde byl donucen přehodnotit budoucnost jejího života s ním. Rozhodne se, že pro Bellu bude lepší, když bude žít normální život bez něj a opustí sám se svou rodinou Forks. Čas tráví sledováním Victorii všude kolem jihu Spojených států a dokonce se odváží do Mexika a Jižní Ameriky, když mu řeknou, že je Bella mrtvá, jede do Itálie s úmyslem spáchat sebevraždu. Bella a Alice přijedou včas, aby ho zastavili. On přesvědčí Volturiovi, aby je všechny nechali vrátit se do Forks s příslibem, že se Bella stane upírem.
Návratem do Forks se myslí návrat k normální rutině mezi Edwardem a Bellou. On souhlasí s přeměnou Belly, pokud se za Edwarda provdá. Tehdy je upozorněn Jacobem Blackem, že smlouva říká, že má upír zakázáno kousnout člověka.
Jeho láska: Isabella Swanová
Obrazek





Alice - Životopis

27. února 2010 v 17:15 | Alice |  Ashley Greene/Alice Cullen
::::::: Alice Cullen ::::::
celé jméno: Mary Alice Brandon Cullen
přezdívka: Alice
věk: navždy jí je 19 let
Barva vlasů: černá
Barva očí: zlatá/černá
Co dělá: studuje Střední školu ve Forks
její stav: upírka
její nadaní: Může vidět budoucnost díky svému výjimečnému nadání. Předtím než se stala upírem, byla zavřená v blázinci kvůli tomuto nadání.
Datum narození: někdy kolem roku 1901
Přeměna na upíra: někdy v 2O. letech 20 století - bylo jí 19.
Původně pochází z: Biloxi, Mississppi
Výška: 147, 5 cm
Její popis: podobná elfovi, velmi hubená, jemné rysy, krátce střižené vlasy rozježené všemi směry. Mramorová, studená kůže.
Rodina: manžel Jasper Cullen - adoptivní člen rodiny Cullenů. Otec - Carlisle Cullen (nevlastní), matka - Esme Cullen (nevlastní)
Sourozenci: sestra Cynthia (za jejího lidského života), nevlastní sourozenci - Rosalie, Emmett, Jasper a Edward Cullenovi.
Kdo jí přeměnil: pracovník v ústavu pro duševně choré - jméno neznámé.
Osobní historie: Alice byla držena v ústavu pro duševně choré kvůli své schopnosti vidět vize z budoucnosti. Stala se chráněnkou upíra, který pracoval v budově. James- upír lovec, se chopil výzvy ji jednoduše ulovit, protože ji chtěl jiný upír. Jakmile mu (upírovi pracujícímu v blázinci) bylo jasné, že po ni James jde, osvobodil Alici a přeměnil ji předtím, než ji James mohl zabít. James namísto toho zabil toho druhého upíra (pracujícího v blázinci). Alice neměla žádnou vzpomínky na tyto události a odešla, aby našla svou vlastní cestu.
V některé ze svých vizí spatřila Jaspera. Pátral po někom a Alice mu poskytla pomoc. Jeden druhého našli někdy v roce 1948 a roku 1950 Alice našla Carlislea pomocí svého nadání. Od té doby se stali členy rodiny Cullenových.
Alice a Jasper se úředně vzali, ale na rozdíl od Rosalie a Emmetta, jen jednou.
Alice s Bellou Swanovou se stali dobrými přítelkyněmi prostřednictvím Bellina přátelství s Edwardem (Alicinym nevlastním bratrem). V roce 2006, když Cullenovi opustili Forks, je to Alice, kdo se první vrátil informovat Bellu. Alice také jede s Bellou do Itálie zachránit Edwardův život.
Její láska: Jasper Cullen
Obrazek


Zatmění - 3.Motivace ( 2.část )

27. února 2010 v 17:02 | Alice |  Eclipse - Zatmění
V tom mrtvém tichu zapracovala moje intuice a mně najednou všechny podrobnosti zapadly do sebe.
Edward nechtěl, abych něco věděla.
Jacob by to přede mnou naopak nikdy netajil.
Stalo se něco, co vyhnalo Cullenovy i vlky do lesů, takže se vzájemně pohybovali v nebezpečné blízkosti.
To proto mě Edward nutil letět na druhý konec země.
Týkalo se to toho Alicina vidění minulý týden - vidění, o kterém mi Edward lhal.
Stalo se něco, co jsem stejně čekala. Věděla jsem, že se to stane, a nemohla jsem tomu zabránit, i kdybych si to přála sebevíc. Nikdy to neskončí, že ne?
Slyšela jsem, jak rychle oddechuju, vzduch se mi dral sípavě ze rtů, nedokázala jsem to ovládnout. Vypadalo to, jako když se škola třese, jako kdyby bylo zemětřesení, ale věděla jsem, že je to jen iluze způsobená tím, jak se celá chvěju.
"Vrátila se pro mě," vydechla jsem.
Victoria to nevzdá, dokud nebudu mrtvá. Pořád bude opakovat stejné schéma - předstírat útok a utéct, předstírat útok a utéct -, dokud mezi mými ochránci nenajde skulinu.
Možná budu mít štěstí. Možná si pro mě dřív přijdou Volturiovi - ti mě alespoň zabijí rychleji.
Edward si mě pevně tiskl k boku, nakláněl se, aby byl stále mezi mnou a Jacobem, a teď mi pohladil obličej gestem plným úzkosti. "Všechno je dobré," zašeptal mi. "Je to dobré. Nikdy nedovolím, aby se k tobě dostala tak blízko, neboj se."
Pak se rozzlobeně podíval na Jacoba. "Stačí ti tohle jako odpověď na tvou otázku, psisko?"
"Nemyslíš, že má Bella právo to vědět?" provokoval ho Jacob. "Jde o její život."
Edward promluvil přidušeným hlasem; ani Tyler, který krůček po krůčku přistupoval blíž, nemohl nic slyšet. "Proč by se měla bát, když nikdy nebyla v nebezpečí?"
"Je lepší, aby se bála, než abys jí lhal."
Snažila jsem se vzpamatovat, ale oči mi plavaly. Viděla jsem to pod víčky - viděla jsem Victoriin obličej, její vyceněné zuby, karmínové oči žhnoucí posedlostí po odplatě; chtěla se Edwardovi pomstít za to, že zabil jejího milého, Jamese. Nepřestane, dokud ho sama nepřipraví o jeho lásku.
Edward mi konečky prstů utřel slzy z tváře.
"Vážně věříš, že je lepší jí ubližovat, než ji chránit?" zamručel.
"Je tvrdší, než si myslíš," řekl Jacob. "A už si prošla horšími věcmi."
Najednou se Jacobův výraz změnil a on se podíval na Edwarda zvláštním, pátravým pohledem. Přimhouřil oči, jako kdyby se snažil vyřešit z hlavy složitý matematický problém.
Cítila jsem, jak se Edward přikrčil. Pohlédla jsem na něj a viděla, že má obličej zkřivený něčím, co mohla být jenom bolest. V tu chvíli se mi vybavilo naše odpoledne v Itálii, v tom ponurém pokoji ve věži Volturiových, kde Jane Edwarda mučila pomocí svého neblahého talentu - pálila ho pouhými myšlenkami…
Ta vzpomínka mě vyburcovala ze stavu hraničícího s hysterií a postavila všechno do správného světla. Protože bych se radši stokrát nechala zabít od Victorie, než abych se znovu musela dívat, jak Edward trpí.
"To je legrační," řekl Jacob a smál se Edwardovi do obličeje.
Edward se bolestně zašklebil, ale s trochou úsilí zase nasadil klidný výraz. Bolest v očích ovšem úplně skrýt nedokázal.
Podívala jsem se udiveně z Edwardova obličeje na Jacobův pohrdlivý úšklebek.
"Co mu to děláš?" zeptala jsem se.
"To nic, Bello," řekl mi Edward tiše. "Jacob má jenom dobrou paměť, to je všechno."
Jacob se zakřenil a Edward se znovu zašklebil.
"Přestaň! Nevím sice, co děláš, ale nech toho."
"Jasně, když chceš." Jacob pokrčil rameny. "Já ovšem nemůžu za to, že se mu nelíbí věci, které si pamatuju."
Rozzlobeně jsem na něj pohlédla, on mi to oplatil rozpustilým úsměvem - jako dítě nachytané při lumpárně někým, o kom ví, že ho nepotrestá.
"Jde sem ředitel, aby zjistil, proč se tu sešlo tolik lidí," pošeptal mi Edward. "Pojďme na angličtinu, Bello, ať nemáš potíže."
"Pořád tě chrání, co?" nadhodil Jacob jen ke mně. "S trochou potíží je život aspoň zábavný. Nech mě hádat: že ty se nesmíš bavit, viď?"
Edward se na něj rozhněvaně díval a lehce cenil zuby.
"Zmlkni, Jaku," řekla jsem.
Jacob se zasmál. "To zní jako ne. Hele, kdyby se ti zase někdy zachtělo trochu si užít života, můžeš za mnou přijet na návštěvu. Pořád mám v garáži tvou motorku."
Ta zpráva mě zaujala. "Měl jsi ji prodat. Slíbil jsi Charliemu, že to uděláš." Kdybych se za Jaka nepřimluvila - konec konců, investoval do obou motorek týdny práce a zasloužil si nějakou odměnu -, Charlie by hodil mou motorku do kontejneru s odpadem. A ještě by ho možná podpálil.
"No jistě. Copak jsem mohl? Patří tobě, ne mně. Každopádně si ji nechám, dokud ji nebudeš chtít zpátky."
V koutcích úst mu najednou pohrával slabý náznak úsměvu, který jsem si pamatovala.
"Jaku…"
Naklonil se dopředu a jeho obličej zvážněl, zahořklý sarkasmus vyprchal. "Myslím, že jsem se asi spletl, když jsem tvrdil, že není možné, abychom byli přátelé. Možná by se nám to povedlo - na mé straně hranice. Přijď mě navštívit."
Byla jsem si jasně vědoma Edwardovy přítomnosti, jeho paže mě stále ochranitelsky ovíjely, nehybné jako kámen. Vrhla jsem pohled na jeho obličej - byl klidný, trpělivý.
"No, ehm, já nevím, Jaku."
Jacob úplně odhodil tu nepřátelskou masku. Bylo to, jako kdyby zapomněl, že Edward stojí vedle mě, nebo jako by se chtěl alespoň tvářit, že zapomněl. "Stýská se mi po tobě každý den, Bello. Bez tebe už to není ono."
"Já vím a je mi to líto, Jaku, jenže…"
Zavrtěl hlavou a povzdechl si. "Chápu. Vždyť je to fuk, no ne? Však já to přežiju. Kdo potřebuje přátele?" Zašklebil se, snažil se hrát si na drsňáka, aby nedal najevo bolest.
Jacobovo utrpení vždycky zalarmovalo moje ochranitelské pudy. Nebylo to úplně racionální - Jacob nepotřeboval žádnou fyzickou ochranu, kterou bych mu mohla poskytnout. Ale moje paže, přišpendlené pod Edwardovými, toužily rozpřáhnout se k němu. Ovinout se kolem jeho širokého hřejivého pasu v mlčenlivém ujištění přijetí a útěchy.
Edwardovy paže už nebyly štít, ale zábrana.
"To stačí, rozejděte se do tříd," ozval se za námi přísný hlas. "Běžte, pane Crowley."
"Jdi do školy, Jaku," zašeptala jsem úzkostlivě, jakmile jsem rozeznala ředitelův hlas. Jacob chodil do quileutské školy, ale co kdyby se dostal do průšvihu kvůli tomu, že vstoupil na náš školní pozemek bez dovolení, nebo něčemu podobnému.
Edward mě pustil, vzal mě jenom za ruku a znovu mě přitáhl za sebe.
Pan Greene se protlačil hloučkem přihlížejících, obočí nad drobnýma očkama se mu stahovalo jako zlověstná bouřková mračna.
"Myslím to vážně," hrozil. "Každý, koho tady ještě jednou nachytám, zůstane po škole."
Obecenstvo se rozptýlilo dřív, než dopověděl větu.
"Ach, pan Cullen. Máme tu nějaký problém?"
"Vůbec ne, pane řediteli. Právě jsme na cestě do třídy."
"Výborně. Zdá se, že vašeho přítele neznám." Pan Greene obrátil svůj rozhněvaný pohled na Jacoba. "Vy jste nový student?"
Pan Greene přejížděl Jacoba očima a já jsem poznala, že došel ke stejnému závěru jako všichni ostatní: nebezpečný živel. Potížista.
"Ne," odpověděl Jacob s výsměšným pousmáním na rtech.
"Pak navrhuji, abyste okamžitě opustil školní pozemek, mladý muži, nebo zavolám policii."
Jacobův úšklebek se změnil v široký úsměv. Pochopila jsem, že si představuje, jak ho sem Charlie přijede zatknout. Ten úsměv byl příliš trpký, příliš výsměšný, aby mi udělal radost. Tohle nebyl ten úsměv, na který jsem se tak dlouho těšila.
Jacob řekl: "Rozkaz, pane," zasalutoval, pak nasedl na motorku a kopnutím ji nastartoval přímo na chodníku. Motor zavrčel a pneumatiky zakvílely, jak se s motorkou ostře otočil. Za pár vteřin se Jacob rychle vzdaloval z dohledu.
Pan Greene při pohledu na to představení zaskřípal zuby.
"Pane Cullene, očekávám, že požádáte svého přítele, aby upustil od dalších neoprávněných vniknutí na školní pozemky."
"Není to žádný můj přítel, pane řediteli, ale vaše varování mu vyřídím."
Pan Greene našpulil rty. Edwardovy dokonalé známky a záznamy bez poskvrnky hrály jasnou roli v tom, jakým způsobem celý incident hodnotil. "Chápu. Jestli se obáváte nějakých potíží, milerád vám -"
"Není se čeho obávat, pane řediteli. Žádné potíže nehrozí."
"Doufám, že máte pravdu. No tak dobře. Jděte do třídy. Vy také, slečno Swanová."
Edward přikývl a táhl mě rychle za sebou k učebně angličtiny.
"Je ti natolik dobře, abys mohla jít do třídy?" zašeptal, když jsme byli z ředitelova dosahu.
"Ano," odpověděla jsem taky šeptem, a nebyla jsem si úplně jistá, jestli to není lež.
Jestli jsem se cítila dobře nebo ne, to teď nebylo vůbec důležité. Potřebovala jsem si s Edwardem okamžitě promluvit, a hodina angličtiny nebyla pro takový rozhovor zrovna ideálním místem.
Ale s panem Greenem v zádech jsme neměli moc na vybranou.
Přišli jsme do třídy o trochu později a rychle jsme se posadili na svá místa. Pan Berty recitoval nějakou Frostovu báseň. Našeho příchodu si nevšímal, nechtěl se nechat rušit v rytmickém přednesu.
Vytrhla jsem z bloku čistou stránku a začala psát, ale jak jsem byla rozčilená, můj rukopis byl ještě nečitelnější než obvykle.

Co se stalo? Řekni mi všechno. A odpusť si ty kecy o tom, že mě chceš chránit, prosím tě.

Podstrčila jsem psaníčko Edwardovi. Povzdechl si a začal psát. Trvalo mu to méně času než mně, ačkoliv svým krasopisem napsal celý odstavec, než mi posunul papír zpátky.

Alice viděla, že se Victoria vrací. Odvezl jsem tě z města čistě z opatrnosti - naprosto nehrozilo, že by se dostala někam do tvé blízkosti. Emmett a Jasper už ji skoro měli, ale ona má asi nějaký instinkt, kdy uhnout. Unikla jim přímo na quileutské hranici, jako kdyby ji četla z mapy. To, že se do toho vložili Quileuté, nám moc nepomohlo, protože Alice okamžitě přestala vidět. Musím uznat, že ji Quileuté taky mohli dostat, kdybychom se jim nepřipletli do cesty. Ten velký šedý si myslel, že Emmett překročil hranici, a začal se bránit. Na to samozřejmě zareagovala Rosalie, a všichni přestali s pronásledováním Victorie a postavili se na obranu přátel. Carlisle s Jasperem naštěstí celou situaci uklidnili, než se vymkla z rukou. Ale tou dobou už stihla Victoria vyklouznout. To je všechno.

Zamračila jsem se na písmena na stránce. Jeli v tom všichni - Emmett, Jasper, Alice, Rosalie a Carlisle. Možná dokonce Esme, ačkoliv se o ní nezmínil. A pak Paul a zbytek quileutské smečky. Jak snadno se to mohlo zvrhnout v bitku, ve které by stáli členové mé budoucí rodiny a mí staří přátelé proti sobě. Kdokoliv z nich mohl být raněn. Domnívala jsem se, že větší nebezpečí by hrozilo vlkům, ovšem když jsem si představila drobounkou Alici, jak bojuje s některým z těch obrovských vlkodlaků
Otřásla jsem se.
Pečlivě jsem celý odstavec vygumovala a pak jsem na to napsala:

A co Charlie? Mohla jít po něm.

Edward zavrtěl hlavou, než jsem dopsala, zjevně s úmyslem zlehčit jakékoliv nebezpečí, které Charliemu hrozilo. Natáhl ruku, ale nevšímala jsem si ho a začala jsem zase psát.
Nemůžeš vědět, že ji to nenapadlo, protože jsi tam nebyl. Ta Florida byl špatný nápad.

Sebral mi papír zpod ruky.

Nehodlal jsem tě tam postlat samotnou. S tvým štěstím by nepřežila ani černá skříňka.

Tak jsem to vůbec nemyslela; ani mě nenapadlo, že bych jela bez něj. Myslela jsem to tak, že jsme tu měli zůstat spolu. Ale jeho odpověď mě zavedla jinam a trochu se mě dotkla. Jako kdybych nedokázala přeletět Státy, aniž bych zavinila pád letadla. Velká legrace.

Tak řekněme, že letadlo kvůli mé smůle opravdu začne padat. Co bys s tím asi tak hodlal dělat?

Proč by letadlo padalo?

Snažil se teď skrýt úsměv.

Piloti jsou namol.

To je snadné. Řídil bych ho sám.

Samozřejmě. Našpulila jsem rty a zkusila to znovu.

Oba motory vybuchly a my se snášíme ve smrtících spirálách k zemi.

Počkal bych, až bychom byli blízko země, pořádně bych tě chytl, odkopl stěnu letadla a vyskočil. Pak bych s tebou běžel zpátky na místo nehody a tam bychom se potáceli jako dva největší šťastlivci na světě, kteří jediní přežili.

Zírala jsem na něj neschopna slova.
"Co je?" zašeptal.
Zavrtěla jsem v údivu hlavou. "Nic," vyrazila jsem ze sebe. Vygumovala jsem celou konverzaci a napsala jsem další řádek.

Příště mi to řekneš.

Věděla jsem, že bude nějaké příště. To schéma se bude opakovat tak dlouho, dokud někdo neprohraje.
Edward se mi dlouho díval do očí. Přemítala jsem, jak můj obličej asi vypadá - připadal mi studený, takže se mi krev do tváří ještě nevrátila. Řasy jsem měla stále mokré. Povzdechl si a přikývl.

Dík.

Papír mi zmizel zpod ruky. Vzhlédla jsem s překvapeným mrkáním, právě když pan Berty přicházel uličkou.
"Máte něco, oč byste se s námi rád podělil, pane Cullene?"
Edward nevinně vzhlédl a podával mu list papíru, co měl na deskách. "Svoje poznámky?" zeptal se zmateně.
Pan Berty přejel očima poznámky - bezpochyby dokonalý přepis své přednášky - a pak zamračeně odkráčel.
Bylo to později, při matematice - jediné hodině, kterou jsem neměla společně s Edwardem -, když jsem zaslechla, co se povídá.
"Sázím na toho velkého indiána," říkal někdo.
Vzhlédla jsem a uviděla Tylera, Mika, Austina a Bena, kteří měli hlavy skloněné dohromady, ponoření do hovoru.
"Jo," zašeptal Mike. "Viděl jsi, jak je ten Jacob veliký? Myslím, že by Cullena dovedl složit." Mikovi bylo z hlasu poznat, jak by ho ta představa potěšila.
"To si nemyslím," nesouhlasil Ben. "Na Edwardovi něco je. Je vždycky tak… sebejistý. Mám pocit, že se o sebe dokáže postarat."
"Já souhlasím s Benem," přidal se Tyler. "Navíc, kdyby ten druhý Edwarda vytočil, znáte ty jeho starší bratry, ti by se do toho určitě zapojili."
"Byl jsi někdy poslední dobou v La Push?" zeptal se Mike. "My jsme s Lauren jeli před pár týdny na pláž a věř mi, Jacobovi kamarádi jsou stejně velcí jako on."
"Týjo," řekl Tyler. "Škoda, že se nic nesemlelo. Už se asi nikdy nedozvíme, jak by to dopadlo."
"Mně to tak nepřipadalo," namítal Austin. "Možná ještě uvidíme."
Mike se zakřenil. "Má někdo chuť si vsadit?"
"Deset na Jacoba," řekl Austin okamžitě.
"Deset na Cullena," vpadl do toho Tyler.
"Deset na Edwarda," souhlasil Ben.
"Jacob," řekl Mike.
"Hele kluci, víte, kvůli čemu to vlastně bylo?" napadlo Austina. "To by mohlo mít vliv na sázky."
"To si hravě domyslím," řekl Mike a vrhl na mě pohled ve stejnou chvíli jako Ben a Tyler.
Z jejich výrazů jsem poznala, že si nikdo z nich neuvědomil, že jsem byla na doslech. Všichni se rychle podívali jinam a honem šustili papíry na lavicích.
"Pořád říkám Jacob," zamumlal Mike šeptem.

Zatmění - 3.Motivace ( 1.část )

27. února 2010 v 16:56 | Alice |  Eclipse - Zatmění
Slunce bylo pohřbené tak hluboko v mracích, že nebylo vůbec poznat, jestli už vyšlo. Po tom dlouhém letu - letěli jsme na západ a slunce jsme měli pořád před sebou, takže se zdálo, že se na obloze nehýbá - to bylo obzvlášť matoucí; čas mi připadal podivně proměnlivý. Zaskočilo mě, když les najednou ustoupil prvním domům a dal tak najevo, že jsme skoro doma.
"Celou dobu mlčíš," poznamenal Edward. "Bylo ti v letadle špatně?"
"Ne, je mi dobře."
"Jsi smutná, že jsi musela odjet?"
"Spíš se mi ulevilo, řekla bych."
Povytáhl obočí. Věděla jsem, že je zbytečné a - jakkoliv nerada jsem to přiznávala - nesmyslné žádat ho, aby se díval na silnici.
"Renée je v jistých ohledech o tolik… vnímavější než Charlie. Byla jsem jako na jehlách."
Edward se zasmál. "Tvoje matka má velmi zajímavou mysl. Skoro jako dítě, ale velmi jasnozřivou. Vidí věci jinak než ostatní lidé."
Jasnozřivou. To se k ní hodilo - když dávala pozor. Většinu času byla Renée tak udivená svým vlastním životem, že si ničeho ostatního nevšímala. Ale tento víkend mě přímo zahrnovala pozorností.
Phil měl práci - středoškolský baseballový tým, který trénoval, se dostal do playoff - a to, že byla Renée sama jen s Edwardem a se mnou, její vidění ještě zaostřilo. Jakmile jsme si odbyli všechno objímání a výkřiky radosti, Renée se začala dívat. A jak se tak dívala, její široké modré oči byly napřed zmatené a pak ustarané.
Dnes ráno jsme se šly samy projít na pláž. Chtěla mi ukázat všechny krásy nového domova, myslím, že stále doufala, že by mě to sluníčko mohlo vylákat z Forks. Také si se mnou chtěla promluvit o samotě, což nebylo těžké zařídit. Edward si předem připravil pololetní práci, aby si našel výmluvu, proč musí zůstat celý den doma.
V hlavě jsem si znovu přehrávala ten rozhovor…
Couraly jsme s Renée po chodníku a snažily se zůstat v dosahu stínů tu a tam stojících palem. Ačkoliv bylo ještě brzy, už bylo horko k zalknutí. Vzduch byl tak nasycený vlhkostí, že i obyčejné dýchání dalo mým plícím pořádně zabrat.
"Bello?" zeptala se matka a dívala se přitom přes písek do vln, které lehce narážely na břeh.
"Co je, mami?"
Povzdechla si, ale do očí se mi nepodívala. "Mám starosti…"
"Co se stalo?" zeptala jsem se, okamžitě vyplašená. "Co mám udělat?"
"Nejde o mě." Zavrtěla hlavou. "Mám starosti o tebe… a Edwarda."
Když Renée vyslovila jeho jméno, konečně se na mě s omluvným výrazem podívala.
"Aha," zamumlala jsem a očima sledovala dvojici běžců, kteří nás míjeli, zbrocení potem.
"Berete to vážněji, než jsem si myslela," pokračovala.
Zamračila jsem se a rychle si v duchu přehrávala ty poslední dva dny. S Edwardem jsme se sotva dotýkali - alespoň před ní. Napadlo mě, jestli si pro mě Renée taky nachystala přednášku o zodpovědnosti. U ní by mi to nevadilo tolik jako u Charlieho. S maminkou to nebylo trapné. Konec konců, v posledních letech jsem čas od času dělala přednášky já jí.
"Na tom… jak se k sobě chováte, je něco tak zvláštního," zamumlala a čelo nad ztrápenýma očima se jí zkrabatilo. "On se na tebe pořád dívá - tak nějak… ochranitelsky. Jako kdyby se chystal vrhnout se do cesty kulce, aby tě zachránil, nebo tak něco."
Zasmála jsem se, ačkoliv jsem stále nebyla schopná podívat se jí do očí. "A to vadí?"
"Ne." Zamračila se, jak hledala vhodná slova. "Je to jenom jiné. On je neustále zaměřený jen na tebe … a je takový velmi opatrný. Mám pocit, že váš vztah vlastně ani nedovedu pochopit. Jako kdyby existovalo nějaké tajemství, které mi uniká…"
"Myslím, že vidíš něco, co není, mami," řekla jsem rychle a snažila se o bezstarostný tón. V žaludku mě šimralo. Zapomněla jsem, jak moc maminka vidí. Její prostý pohled na svět se oprošťoval od všeho nepodstatného a zařezával se přímo do jádra věcí. Nikdy dřív mi to nevadilo. Až doteď neexistovalo žádné tajemství, které bych jí nemohla prozradit.
"To není jenom v něm." Nesouhlasně našpulila rty. "Škoda že se nevidíš, jak kolem něj tancuješ ty."
"Jak to myslíš?"
"Zřejmě si to ani neuvědomuješ, ale jakmile se Edward pohne, udělá sebemenší krok, ty se okamžitě přizpůsobíš, aby mezi vámi nevznikl nežádoucí odstup. Jste jako dva magnety… nebo jako kdyby mezi vámi existovala nějaká přitažlivost. Chováš se… jako jeho satelit, jestli to tak můžu říct. Nikdy jsem nic podobného neviděla."
Našpulila rty a dívala se dolů.
"Neříkej," snažila jsem se to zlehčit a vynutila jsem si na tváři úsměv. "Že zase čteš knížky o záhadách, viď? Nebo je to tentokrát sci-fi?"
Renée jemně zrůžověla. "Na tom nezáleží."
"Našla jsi něco dobrého?"
"No, byla tam jedna - ale to je jedno. Teď mluvíme o tobě."
"Měla by ses držet zamilovaných příběhů, mami. Víš, jak snadno se dáš vystrašit."
Koutky rtů se jí zvedly. "Jsem hloupá, viď?"
Chviličku jsem nevěděla, co odpovědět. Renée se dala tak snadno ovlivnit. Někdy to byla výhoda, protože ne všechny její nápady byly praktické. Ale bolelo mě, když jsem viděla, jak rychle přistoupila na moje zlehčování, obzvlášť teď, když měla naprostou pravdu.
Vzhlédla a já jsem se honem zatvářila vesele.
"Nejsi hloupá - jsi prostě máma."
Zasmála se a pak rozmáchle ukázala na bílý písek, který se táhl k modré vodě.
"A tohle všechno nestačí, aby ses ke své hloupé mámě odstěhovala zpátky?"
Utřela jsem si dramaticky rukou čelo a pak jsem předstírala, že si ždímu vlasy.
"Na vlhkost si zvykneš," ujišťovala mě.
"Na déšť si taky zvykneš," opáčila jsem.
Šťouchla mě žertovně loktem a pak mě vzala za ruku a šly jsme zpátky k autu.
Kromě toho, že si o mě dělala starosti, mi připadala docela šťastná. Spokojená. Stále se dívala na Phila oddanýma očima, a to mě uklidňovalo. Její život byl určitě plný a uspokojivý. Určitě se jí po mně tolik nestýskalo, ani teď
Edwardovy ledové prsty mi přejely po tváři. S mrkáním jsem vzhlédla a vrátila se zpátky do přítomnosti. Sklonil se a políbil mě na čelo.
"Jsme doma, Šípková Růženko. Čas vstávat."
Stáli jsme před Charlieho domem. Světlo na verandě svítilo a policejní auto parkovalo na příjezdové cestě. Když jsem se zadívala na dům, viděla jsem, jak se pohnula záclona v okně obývacího pokoje, které vrhalo čáru žlutého světla na ztemnělý trávník.
Povzdechla jsem si. Samozřejmě že Charlie čekal, aby se na mě vrhl.
Edward si musel myslet to samé, měl napjatý a nesoustředěný výraz, když obešel auto a otevřel mi dveře.
"Je to hodně zlé?" zeptala jsem se.
"Charlie nebude protivný," ujišťoval mě Edward, v jeho hlasu však nebyla ani stopa humoru. "Stýskalo se mu po tobě."
Pochybovačně jsem přimhouřila oči. Když je to tak, proč je potom Edward napjatý, jako by se schylovalo k hádce?
Měla jsem jen malou tašku, ale on nedal jinak, než že mi ji donese až domů. Charlie nám otevřel a stál ve dveřích.
"Vítej doma, holčičko!" zavolal a znělo to opravdu upřímně. "Jak bylo v Jacksonvillu?"
"Vlhko. A spousta hmyzu."
"Takže tě Renée nepřemluvila, abys nastoupila na Floridskou univerzitu?"
"Snažila se. Ale já vodu radši piju, než dýchám."
Charlie neochotně střelil pohledem k Edwardovi. "Tobě se tam líbilo?"
"Ano," odpověděl Edward zvučným hlasem. "Renée byla velmi pohostinná."
"Tak… ehm, to je dobře. Jsem rád, že jste si to užili." Charlie se otočil zády k Edwardovi a nečekaně mě objal.
"Jak působivé," zašeptala jsem mu do ucha.
Hlučně se zasmál. "Vážně se mi po tobě stýskalo, Bells. Ani jíst mi nechutná, když tu nejsi."
"Dám se do vaření," řekla jsem, když mě pustil.
"Nezavolala bys napřed Jacobovi? Otravuje mě každých pět minut už od šesti od rána. Slíbil jsem mu, že ti povím, abys mu zavolala, ještě než si vybalíš."
Nemusela jsem se na Edwarda ani podívat, abych vycítila jeho odměřený odstup. Takže kvůli tomuhle byl tak napjatý.
"Jacob se mnou chce mluvit?"
"Hrozně moc, řekl bych. Nechtěl mi povědět, o čem - jenom říkal, že je to důležité."
Telefon znovu zazvonil, pronikavě a naléhavě.
"To je zase on, na to vsadím výplatu," zamručel Charlie.
"Vezmu to." Spěchala jsem do kuchyně.
Edward mě následoval, zatímco Charlie zmizel v obývacím pokoji.
Popadla jsem telefon uprostřed zazvonění a otočila se tak, abych stála čelem ke zdi. "Haló?"
"Jsi zpátky," řekl Jacob.
Jeho známý chraplavý hlas ve mně vzbudil záchvěv toužebného stýskání. V hlavě mi vířilo tisíc vzpomínek, míchaly se dohromady - kamenitá pláž posetá naplaveným dřevem, garáž z plastových přístřešků, teplé sodovky v papírovém sáčku, malý pokojík s mrňavým rozvrzaným gaučem. Smích v hluboko posazených černých očích, rozpálená velká ruka ovinutá kolem mě, zářivě bílé zuby kontrastující s tmavou pletí, obličej roztahující se do širokého úsměvu, který byl vždycky jako klíč k utajeným dveřím, kam mohou vstoupit jen dobří duchové.
Poznala jsem, že se mi stýská, že toužím po těch místech a po člověku, který mi poskytl útočiště, když mě zahalila nejtemnější noc.
Odkašlala jsem, abych uvolnila knedlík v krku. "Ano," odpověděla jsem.
"Proč jsi mi nezavolala?" zeptal se Jacob.
Jeho rozzlobený tón mě okamžitě popudil. "Protože jsem byla v domě přesně čtyři vteřiny a tvoje volání přerušilo Charlieho, když mi říkal, že jsi volal."
"Aha. Promiň."
"Jasně. A teď mi pověz, proč Charlieho obtěžuješ?"
"Potřebuju s tebou mluvit."
"Jo, na to jsem přišla sama. Pokračuj."
Nastala krátká odmlka.
"Jdeš zítra do školy?"
V duchu jsem se zamračila, nechápala jsem smysl té otázky. "Samozřejmě. Proč bych nešla?"
"Nevím. Jen se ptám."
Další odmlka.
"Tak o čem jsi chtěl mluvit, Jaku?"
Zaváhal. "Ale asi o ničem. To já jen tak… chtěl jsem slyšet tvůj hlas."
"Aha, chápu. Jsem moc ráda, že jsi mi zavolal, Jaku. Já…" Ale nevěděla jsem, co víc mu říct. Chtěla jsem mu povědět, že jsem zrovna na cestě do La Push. A to jsem nemohla.
"Musím jít," řekl najednou.
"Cože?"
"Brzy si popovídáme, ano?"
"Ale Jaku -"
Už byl pryč. Nevěřícně jsem poslouchala, jak se ve sluchátku ozývá vytáčecí tón.
"To bylo stručné," zamručela jsem.
"Je všechno v pořádku?" zeptal se Edward. Jeho hlas byl tichý a opatrný.
Otočila jsem se pomalu čelem k němu. Tvářil se naprosto nevzrušeně - nedokázala jsem odhadnout, co si myslí.
"Já nevím. Nechápu, co to mělo znamenat." Nedávalo smysl, aby Jacob Charlieho celý den otravoval, a pak se mě akorát zeptal, jestli jdu do školy. A jestli chtěl jen slyšet můj hlas, proč tak rychle zavěsil?
"Asi to poznáš lépe než já," řekl Edward a koutky úst se mu zvedaly v náznaku úsměvu.
"Mmm," zamručela jsem. To byla pravda. Znala jsem Jaka jako své boty. Nemělo by být tak složité odhalit jeho motivace.
S myšlenkami na míle daleko - asi tak patnáct po silnici do La Push - jsem začala pročesávat ledničku a shromažďovat přísady na Charlieho večeři. Edward se opřel o linku a pozoroval mě, ale měla jsem moc práce, abych dumala nad tím, co si asi myslí.
To s tou školou mi připadalo klíčové. Byla to jediná skutečná otázka, kterou mi Jake položil. A potřeboval na něco znát odpověď, protože jinak by Charlieho neotravoval tak vytrvale.
Ale proč by mělo záležet na tom, jestli zítra půjdu do školy?
Snažila jsem se o tom logicky uvažovat. Takže, kdybych zítra do školy nešla, jaký by s tím Jacob mohl mít problém? Charlie by mi trochu vynadal, že jsem zameškala den školy těsně před závěrečnými zkouškami, ale přesvědčila bych ho, že jeden den moje studium nerozhodí. Jakovi by to mohlo být srdečně jedno.
Ať jsem si lámala hlavu jak chtěla, žádné vysvětlení mě nenapadlo. Možná mi chyběla nějaká stěžejní informace.
Co se mohlo za poslední tři dny přihodit důležitého, že kvůli tomu Jacob porušil rozhodnutí nebrat mi telefon, a sám mě kontaktoval? Jakou roli mohly sehrát pouhé tři dny?
V tu chvíli jsem zůstala stát uprostřed kuchyně celá zkoprnělá. Balení mražených hamburgerů mi vyklouzlo ze ztuhlých rukou. Ani jsem ho neslyšela bouchnout o podlahu.
Edward ho totiž včas zachytil a hodil na linku. Rázem mě objímal pažemi a u ucha jsem cítila jeho rty.
"Co se stalo?"
Zavrtěla jsem hlavou jako omámená.
Tři dny mohly změnit úplně všechno.
Cožpak jsem nepřemýšlela o tom, že prostě nemůžu odejít na vysokou? Že nebudu moc být nikde nablízku lidem, až prodělám tu třídenní proměnu, která mě vysvobodí ze smrtelnosti a umožní mi strávit věčnost s Edwardem? Tou konverzí se stanu věčným otrokem své žízně
Řekl Charlie Billymu, že jsem zmizela na tři dny? Vyvodil si z toho Billy patřičný závěr? Skutečně se mě Jacob ptal, jestli jsem ještě člověk? Ujišťoval se, že vlkodlačí smlouva nebyla porušená - že se nikdo z Cullenových neodvážil kousnout člověka… kousnout, ne zabít…?
Ale copak si vážně myslel, že bych přijela zpátky domů k Charliemu, kdyby to tak bylo?
Edward mnou zatřásl. "Bello?" zeptal se, tentokrát skutečně znepokojený.
"Myslím… myslím, že mě kontroloval," zamumlala jsem. "Kontroloval, aby se přesvědčil. Jestli jsem ještě člověk."
Edward ztuhl a v uchu se mi ozvalo tiché zasyčení.
"Musíme odjet," zašeptala jsem. "Předtím. Abychom neporušili smlouvu. Už se nikdy nebudeme moct vrátit."
Objal mě pevněji. "Já vím."
"Ehm." Charlie si vedle nás hlasitě odkašlal.
Škubla jsem sebou a vytrhla se Edwardovi z náruče. Obličej mi jen hořel. Edward se zase opřel o linku. Oči měl přimhouřené. Viděla jsem v nich obavy a hněv.
"Jestli se ti nechce vařit večeři, objednám pizzu," nadhodil Charlie.
"Ne, to je v pohodě, už jsem začala."
"Dobře," řekl Charlie. Opřel se o zárubeň dveří a založil paže na prsou.
S povzdechem jsem se dala zase do práce a snažila se nevnímat svoje obecenstvo.
"Kdybych tě požádal, abys něco udělala, důvěřovala bys mi?" zeptal se Edward, v jeho tichém hlase znělo napětí.
Byli jsme skoro u školy. Ještě před chvilkou Edward vesele vtipkoval, a teď najednou zatínal ruce na volantu, kotníky naběhlé, a snažil se nerozlámat ho na kousky.
Sledovala jsem jeho neklidný výraz - v očích měl nepřítomný pohled, jako kdyby naslouchal vzdáleným hlasům.
Okamžitě se mi zrychlil pulz, ale obezřetně jsem odpověděla: "Záleží na tom, oč bys mě žádal."
Dojeli jsme na školní parkoviště.
"Bál jsem se, že to řekneš."
"Co chceš, abych udělala, Edwarde?"
"Chci, abys zůstala v autě." Při těch slovech zastavil na svém obvyklém místě a vypnul motor. "Chci, abys tady počkala, dokud se pro tebe nevrátím."
"Ale… proč?"
V tu chvíli jsem ho uviděla. Bylo by těžké ho přehlédnout, jak se tyčil nad ostatními studenty, i kdyby se neopíral o černou motorku, zaparkovanou nedovoleně na chodníku.
"Aha."
Jacob měl v obličeji klidný výraz, který jsem dobře znala. Tuhle masku si nasazoval, když chtěl udržet emoce na uzdě. Vypadal potom jako Sam, nejstarší z vlků, vůdce quileutské smečky. Ale Jacob nikdy nedokázal vyzařovat ten dokonalý klid, kterým se Sam vždycky vyznačoval.
Zapomněla jsem, jak moc mi tenhle obličej vadí. Ačkoliv jsem Sama poznala dost dobře za tu dobu, co byli Cullenovi pryč - dokonce jsem ho začala mít ráda - nikdy jsem nebyla schopná úplně setřást ten odpor, který jsem cítila, když Jacob napodoboval jeho výraz. Najednou vypadal jako někdo cizí. Nebyl to můj Jacob, když se takhle tvářil.
"Včera večer jsi došla ke špatnému závěru," zamumlal Edward. "Ptal se na školu, protože věděl, že budu tam, kde ty. Hledal bezpečné místo, aby si se mnou promluvil. Potřeboval svědky."
Takže včera večer jsem Jacobovy pohnutky špatně interpretovala. Chyběly mi informace, tím to bylo. Netušila jsem, proč by si Jacob chtěl promluvit s Edwardem.
"Nezůstanu v autě," řekla jsem.
Edward tiše zasténal. "Samozřejmě, že ne. No, tak ať to máme za sebou."
Jacobův obličej se zatvrdil, když nás viděl přicházet ruku v ruce.
Všimla jsem si i jiných obličejů - obličejů svých spolužáků. Všimla jsem si, jak kulili oči, když viděli dvoumetrového Jaka s takovými svaly, o jakých si každý jiný šestnáctiletý kluk může nechat jen zdát. Viděla jsem, jak pohledem přejeli jeho těsné černé tričko - s krátkými rukávy, ačkoliv den byl na svou roční dobu nezvykle chladný, jeho odrbané, kolomazí potřísněné džíny a nablýskanou černou motorku, o kterou se opíral. Do tváře se mu ale nepodívali - něco v jeho výrazu je přimělo rychle uhnout pohledem. A všimla jsem si, jak ho zeširoka obcházeli, jako by měl kolem sebe bublinu, do které se nikdo neodvažoval vstoupit.
Celá užaslá jsem si uvědomila, že jim Jacob připadá nebezpečný. To bylo zvláštní.
Edward se zastavil pár metrů od Jacoba a já jsem viděla, jak je mu nepříjemné, mít mě tak blízko vlkodlaka. Lehce stáhl ruku dozadu a trochu mě zaštítil tělem.
"Mohl jsi nám zavolat," řekl ocelově tvrdým hlasem.
"Promiň," odpověděl Jacob a obličej se mu stáhl do úsměšku. "Žádné pijavice v diáři nemám."
"Tak jsi za mnou mohl přijet k Belle domů."
Jacob zatnul čelist a zamračil se. Neodpověděl.
"Tohle není vhodné místo, Jacobe. Mohli bychom si promluvit později?"
"Jasně, jasně. Po škole zaskočím k vám do hrobky." Jacob si odfrkl. "Co ti tady vadí?"
Edward se významně rozhlédl kolem a spočinul pohledem na svědcích, kteří byli jen tak tak mimo doslech. Pár lidí váhavě postávalo na chodníku, bylo jim na očích vidět, že jsou zvědaví, co se stane. Možná doufali, že se strhne rvačka, která by oživila další nudné pondělní ráno. Viděla jsem Tylera Crowleyho, jak šťouchl loktem do Austina Markse, a oba se zastavili.
"Já už vím, co jsi přišel vyřídit," připomněl Edward Jacobovi hlasem tak tichým, že jsem i měla co dělat, abych ho slyšela. "Vzkaz doručen. Varování bereme na vědomí."
Edward po mně střelil ustaraným pohledem.
"Varování?" zeptala jsem se nechápavě. "O čem to mluvíš?"
"Ty jsi jí to neřekl?" zeptal se Jacob a nevěřícně vykulil oči. "Cože, bál ses, že by přešla na naši stranu?"
"Prosím tě nech toho, Jacobe," řekl Edward vyrovnaným hlasem.
"Proč?" nedal se Jacob.
Zmateně jsem se mračila. "Co nevím? Edwarde?"
Edward jen hněvivě hleděl na Jacoba, jako by mě neslyšel.
"Jaku?"
Jacob se na mě podíval se zvednutým obočím. "Neřekl ti, že jeho velký… bratr překročil v sobotu v noci hranici?" zeptal se a hlas měl silně prostoupený sarkasmem. Pak střelil pohledem zpátky k Edwardovi. "Paul měl jednoznačné právo -"
"Bylo to území nikoho!" zasyčel Edward.
"Nebylo!"
Jacob viditelně zuřil. Ruce se mu třásly. Zavrtěl hlavou a dvěma hlubokými nádechy vtáhl vzduch.
"Emmett a Paul?" zašeptala jsem. Paul byl Jacobův nejprchlivější bratr ve smečce. Byl to on, kdo nad sebou ztratil kontrolu tenkrát v lese - vzpomínka na vrčícího šedého vlka mi najednou živě vytanula na mysli. "Co se stalo? Poprali se?" Hlas mi v panice přeskočil. "Proč? Byl Paul raněn?"
"Nikdo se nepopral," řekl Edward tiše, abych to slyšela jenom já. "Nikdo není zraněný. Neboj se."
Jacob na nás zíral nevěřícnýma očima. "Ty jsi jí vážně vůbec nic neřekl, že ne? To proto jsi ji odvezl pryč? Aby se nedozvěděla, že -?"
"Okamžitě odejdi." Edward ho přerušil uprostřed věty a jeho obličej byl najednou děsivý - opravdu děsivý. Na vteřinu vypadal jako… jako upír. Provrtával Jacoba zlým, neskrývaně nenávistným pohledem.
Jacob zvedl obočí, ale nepohnul se. "Proč jsi jí to neřekl?"
Dlouho proti sobě stáli mlčky. Za Tylerem a Austinem se shlukovali další studenti. Viděla jsem Mika a vedle něj Bena - Mike měl ruku Benovi na rameni, jako kdyby ho držel na místě.

Nikki

22. února 2010 v 20:57 | Alice |  Nikki Reed/Rosalie Hale